Obavy arachnofogiků, že nám pavouk vleze do úst v průběhu spánku, a že bychom jej dokonce spolkli nebo vdechli, jsou naprosto scestné. Ačkoli je tento hmyz ve své říši obávaným predátorem, ve skutečnosti je vůči člověku a větším zvířatům velmi shovívavý.

Abychom snědli pavouka ve spánku, je nesmysl

Je nesmírně plachý a není příliš aktivní ani v noci. Navíc jsou naše ústa pro něj nepřátelským prostředím s vydechovaným oxidem uhličitým a vlhkostí, která jim nevyhovuje. Aby se tedy pavouček uhnízdil mezi zuby a začal si tam spřádat pavučinu, je pouhý výtvor bujné fantazie.

O některých zajímavostech možná nevíte

· Malé druhy pavouků mají tvar těla přizpůsobený tak, že jejich mozek je zčásti umístěn i v končetinách.
· Páření probíhá přes orgány umístěné v hlavě, pavouci tedy nejsou obdařeni penisem, jako většina zvířat.
· O šlechtických rodech se říká, že mají modrou krev, to je samozřejmě nesmysl, ale ne tak docela u některých slimáků, humrů a pavouků. Namodralou barvu jejich krve způsobuje měď.
· Některé druhy jsou nebezpečné i člověku, Austrálie je kontinent, kde se těch velmi jedovatých vyskytuje nejvíce. Naposledy však došlo k úmrtí v důsledku kousnutí v roce 1981.
· Velmi zajímavé je přežívání těchto tvorů pod vodní hladinou, dokážou se na dlouhé hodiny přepojit do stavu kómatu a takto přežít pod vodou i několik dní. Takže fakt, že byste je utopili ve kbelíku s vodou, je iluzorní.

· Veškerá čeleď pavoukovců se obává mravenců, důvodem je kyselina mravenčí, která je pro ně silně toxická.
· Kdybyste vyrobili ocelové lanko o stejném průměru, jaký má pavoučí vlákno, tak bude vykazovat o více než 70 procent méně pevnosti. Pavouci také svá vlákna pojídají, což je svým způsobem recyklace materiálu .
· Více než 95 procent všech pavoučků, co je máte doma, prožije celý svůj život zde, v interiéru, a nikdy se neocitne venku.
· Chůze po vodě je jim vlastní podobně, jako některý druhům blanokřídlého hmyzu.